Historie domu v Českém Krumlově
Penzion Český Krumlov - úvodní stránka
Dům č.p. 271 patří na Plešivci k nejstarším domům a má pravděpodobně středověkou minulost související s genezí Kájovského předměstí, doloženého už v polovině 15. století. Dům existoval nejspíše již před rokem 1569, přičemž první zjištěný vlastník nemovitosti byl Linhart Schulda (1569). Jednalo se podle ceny 70-80 kop grošů míšeňských o nenáročné malé stavení, jistě přízemní. Tehdy se na Plešivci (Nové předměstí pod Flerperkem) nacházelo již asi 37 nemovitostí, které měly povahu hospodářských dvorců a stodol měšťanů jinak usedlých převážně ve vnitřním městě. Na Horním Plešivci však objekty obytné povahy mohly již od počátku převažovat. Což je pravděpodobně i situace našeho domu.
Historická dispozice nemovitosti naznačuje, že k zásadní proměně stavby muselo dojít v pozdně renesančním období, jak ukazuje šířkové rozvinutí budovy se střední chodbovou síní. Půdorysné anomálie však zároveň dokládají i existenci starších, patrně středověkých konstrukcí. Při jižním boku obytné části procházel zřejmě již tehdy průjezd do dvora s hospodářskými objekty. Stále se jednalo o přízemní objekt, jehož hypotetickou zásadní přestavbu dokládá mimořádný nárůst ceny nemovitosti mezi lety 1596 až 1644(80 kop – 300 kop). Pravděpodobně Simon Anders, který je zmiňován na domě od roku 1619 – 1644 je autorem a investorem tehdejší pozdně renesanční přestavby. Ve 40. letech 17. století je poprvé zmiňována také zahrada jako příslušenství domu.
Zajímavostí domu je, že dům byl po staletí obýván zejména kamnářskými mistry. První kamnář, který žil na domě byl Oswald Müller, který koupil dům po Simonu Andersovi za 300 kop a 50 kr. dne 10.5.1644. Není však vyloučeno, že již Simon Anders byl kamnářem. Kde se však nacházela kamnářská dílna není dosud jasné.
Až do 90. let 17. století si dům uchovával pozdně renesanční tvář. Kupní cena domu z roku 1688 (400 kop) nemusí znamenat zhodnocení stavu už s ohledem na cenové deformace v období třicetileté války. Kamnář Julius Letner ovšem prokazatelně jisté úpravy prováděl, jak dosvědčují iniciály I.L. a letopočet 1692 na ostění bočního vstupu do přízemní síně.
Novým majitelem domu se 12.1.1729 stal Franz Ehrenreich Kuffart, měšťanský kamnářský mistr a dvorní kamnář. Franz Kuffart mezi roky 1729-74 uskutečnil barokní přestavbu domu, při níž došlo ke zvýšení severního jádra budovy o podlaží. Stavební konjunktura v širším zámeckém areálu vrcholila a poskytovala dvornímu kamnáři jistě řadu zakázek, které umožnily výraznější investice také do svého vlastního domu. V roce 1827 katastrální mapa Českého Krumlova dokládá existenci zděného stájového křídla a poměrně rozlehlé dřevěné stodoly. Na ní navazovala ovocná zahrada, plochy orné půdy a zahrádka s letním pavilonem. K nemovitosti patřilo 5,5 ha půdy. Potomci Franze Kuffarta žili na domě až do 21.4.1851, kdy zemřel patrně bez dědiců poslední potomek rodu Kuffartů Josef. Kuffartové žili na domě 122 let a jsou nejdéle souvisle žijícím rodem na domě v historii.
Další čilý budovatelský ruch dokládají stavební spisy až koncem 19. století. Kolem roku 1890 získal budovu pan Josef Smitka s manželkou Elizabeth. Pan Smitka byl řezník. Manželé měli jedinou dceru Gabrielu (nar.1878) Podle plánu Franze Lederhofera z roku 1893 bylo vyzděno patro nad přízemím jižní partie budovy, čímž vznikla nová obytná jednotka, na kterou se převedlo původní č. p. 99, severní část domu obdržela nové č. p. 271.
Dcera Gabriela se na přelomu 19. a 20. století provdala za Maxe Tschunka. Max byl obchodník s textilním zbožím a byl jedním z devíti dětí postřihače Franze Tschunka. Max s Gabrielou měli děti Elizabeth, Maxe jun., Josefinu, a Martu. Významným počinem Maxe Tschunka bylo to, že na jaře 1911 pronajal zahradní domek malíři Egonu Schielemu. Egon Schiele byl nadšen, když v polovině dubna 1911 krátce přijel do Krumlova a spatřil zahradní domek. Našel v něm pro sebe i pro svou družku skutečné umělecké útočiště, kde mohl pracovat i venku. Max Tschunko měl sám umělecké ambice, neboť ryl medaile a modeloval ze sádry. Bylo tedy pochopitelné, že uměnímilovný obchodník vyšel mladému vídeňskému umělci vstříc a přenechal jemu a jeho družce zahradní domek včetně spoluužívání terasovité zahrady.
Po úmrtí Maxe Tschunka v roce 1917 se manželka Gabriela podruhé provdala jako Jillková. Gabriela se stala majitelkou obou nemovitostí č. p. 99 a 271. V roce 1932 se na místě kůlny a kurníku postavila správkárna elektrického zařízení aut. O rok později se opravuje střecha č. p. 271 a v letech 1941-42 i zahradní zeď. Podle plánu ing.N.Zdekauera se přestavovala stodola na obydlí rodiny Maxe a Marie Tschunkových.
Po roce 1945 se stal majitelem objektů č. p. 271 a 99 včetně dvorních budov a pozemků stát, respektive město Český Krumlov. Obytné části výše uvedených domů byly městem pronajímány jako byty, dvorní část nemovitosti sloužila pro drobnou výrobu, respektive opravárenské služby. Adaptační práce se soustřeďují zejména na nádvorní objekty.
copyright © 2011 - apartmanyathanor.cz
