Egon Schiele
Egon Schiele u „nás“ (duben 1911 – srpen 1911)
V roce 2011 by tomu bylo přesně 100 let, kdy Egon Schiele pobýval na zahradním domku Maxe Tschunka, tehdejšího majitele našeho domu č. p. 271. Jsme přesvědčeni o tom, že tento nespoutaný umělec v rámci svých styků s panem Tschunkem navštívil mnohokrát náš dům a hosté našeho pensionu mají tedy jedinečnou možnost se doslova „dotýkati“ šlépějí tohoto genia. U příležitosti výročí pobytu Egona Schieleho „u nás“ jsme si dovolili vyzdobit náš dům tiskovými kopiemi jeho díla a na našich webových stránkách uvést výsek z umělcova života týkající se pobytu na zahradním domku.
Když Schiele v dubnu 1911, tenkrát ještě sám, přicestoval z Vídně a uviděl ten malý terasovitý pozemek při meandru vltavského toku na jižní straně města, pojal zde pevné rozhodnutí usadit se v Krumlově natrvalo. Schieleův pomocník Willi Lidl, jemuž se služba milovanému idolu stala smyslem života a který mu četl jakékoliv přání už na očích, vypátral toto neobydlené tuskulum. Jeho majitelem byl Max Tschunko, zdejší obchodník textilním zbožím. S panem Tschunkem vyjednal Lidl nejen podmínky nájmu, nýbrž uvedl do pohybu i nezbytné práce na opravě domku. Měsíc nato se Schiele vrací znovu, aby se do nádherného letního domu se spoustou květu na zahrádce kolem, jak jej nadšeně líčí v jednom dopise svému mecenáši, vídeňskému obchodníkovi uměním Oskaru Reichlovi, nastěhoval už po boku své tehdejší milenky Wally Neuzilové. Život ve dvou v té idyle, vzdálené pouhých deset minut chůze od městského centra začal dobře: Schiele kreslí a maluje jako posedlý. Wally pečuje o malou domácnost a díky velkorysosti páně Tschunkově, s níž odpustí svým nájemníkům činži, lze stále ještě vyjít i s tím málem, které je k dispozici. Nebezpečí hrozí ovšem ze strany závistivých maloměšťáků, kteří už předešlého roku s nevolí sledovali výstřední Schieleův životní styl. Už to, že nějaký muž žije nadivoko pod jednou střecho se ženou, vyvolává u krumlovských strážců dobrých mravů návaly pohoršení. A jestliže potom začnou kolovat zvěsti, že k Schieleovi je vidět vcházet o odtud vycházet mladé dívky, jež mu stávají lehce oděny modelem, propuká konečně skutečný skandál, když jedna z nich je údajně spatřena, jak pózuje docela nahá před růžovým keřem na zahrádce ze tří stran cizímu oku přístupné, bublá už varem duše dopálených morálních apoštolů a majitel domku pan Tschunko, jakkoliv přístupný všemu umění a plný ohledů vůči svým bujným nájemníkům, musí ustoupit obecnému tlaku. Schiele je vyhozen. Dostane osmi-denní lhůtu, aby se klidil ven z domku v zahradě. Dne 31. června píše Schiele Arthuru Roeslerovi do Vídně: „Vy víte, jak rád v Krumlově jsem, a teď mi to bude znemožněno. Ti lidé nás jednoduše bojkotují, poněvadž jsme rudí. Musím se do 6. srpna vystěhovat, chci ale odjet už 4., a sice do Neulengbachu. Prosím Vás, pošlete mi nějaký obnos, musím odeslat ještě několik beden.“ Po příjezdu do Vídně Schieleovo závěrečné slovo přenesené na papír v dopise Arthuru Roesslerovi zní takto:
„Nechci na Krumlov myslet, tak jsem měl rád to město. Ale ti lidé nevědí, co činí.“
Takto smutně končí životní etapa Egona Schieleho, bezprostředně spojená s naším domem, s jeho tehdejším majitelem panem Tschunkem. Více informací o pobytu Egona Schieleho na zahradním domku „u nás“ najdete v překrásné knize Schiele a Krumlov, kterou napsal Franz E. Wischin.
Kdo se poprvé setká se Schieleho dílem, je většinou přemožen – snad i často šokován – sílou jeho výrazu. Kdo se však Schieleho dílem zabývá intenzívněji, nemůže než být jasností výrazu a upřímností formy upoután. Dalekosáhlé interpretace se zdají být právě v Schieleho případu zbytečné, neboť jeho výpověď je bezesporu spontánní, nekomplikovaná a přesvědčující. Záhadnost života spočívá ve viditelném, ne v neviditelném.
U příležitosti 100 let od pobytu Egona Schieleho na zahradním domku pana Maxe Tschunka, tehdejšího majitele našeho domu č. p. 271, jsme si dovolili zavzpomínat na tuto životní etapu nespoutaného umělce.
copyright © 2011 - apartmanyathanor.cz
